Vznik
Až do první světové války se vzhledem k početné místní vojenské posádce na veškerém hudebním dění
ve městě podílela hudba vojenská. Prvním pokusem o vytvoření organizovaného dechového tělesa byl
trubačský sbor, který si založili dělníci z Továrny na hudební nástroje V.F. Červený.
Přesný datum založení souboru není znám. Z vyprávění pamětníků vím, že se jednalo o desetičlenné obsazení:
3 kornety, 3 trubky Es, tenor, baryton, bas-trombon a bas.
Trubačský sbor vyvíjel úspěšnou činnost, účastnil se různých slavností, pořádal zájezdy a jedním z nejvýznamnějších
byl zájezd Do Lublaně v Jugoslávii.
Volání po vlastní dechové hudbě po první světové válce bylo stále silnější, a tak se v roce 1921 sešla skupinka hudebních
nadšenců a začala podnikat první kroky k založení souboru. O chuť a nadšení nebyla nouze, problémem jako vždy byla
otázka finanční. Postupem doby se ukázalo, že muzikanti jsou opravdu houževnatí. U pana továrníka Červeného dosáhli
slyšení, na kterém jim jako vlastním zaměstnancům dovolil zhotovit potřebné nástroje přímo na pracovišti.
Vyvrcholením všeho vynaloženého úsilí bylo začlenění souboru do hudebního odboru DTJ (Dělnické tělovýchovné jednoty)
v Hradci Králové. Z dochovaných písemných dokladů byla tedy 28.července 1921 založena v Hradci Králové první civilní
dechová hudba.
Začátky
Nově založený hudební soubor čítal 25 členů. Prvním kapelníkem, který vedl hudbu plných šest let byl Antonín Tříška.
Za jeho vedení se podařilo vytvořit vynikající kolektiv a rozšířit počet stálých členů.
Jeho nástupce, bývalý člen orchestru olomoucké opery, František Vacek, posunul dosavadní
uměleckou úroveň ještě výše.V této době musela hudba pro rekonstrukci Dělnického domu
pro zkoušky využít nabídky bývalého hotelu Koruna. Pod vedením kapelníka Vacka se začal
soubor rozrůstat a za poměrně krátkou dobu dosáhl počet hudebníků 100.n V této době takto početná
hudba zajížděla často do Prahy , kde pořádala na Slovanském ostrově promenádní koncerty. Jeden z nich
přenášel přímým přenosem Radiožurnál Praha.
V roce 1928 se orchestr v počtu 40 členů zúčastnil mezinárodní dělnické olympiády v Norimberku.
V roce 1935 odešel kapelník Vacek a na jeho místo nastoupil bývalý vojenský kapelník hradecké vojenské hudby
František Bittner. Hudba si svoji uměleckou úroveň udržela a jako velmi známá byla zvána k účinkování v širokém okolí.
Období okupace
Blížící se válka měla na činnost hudby bezprostřední vliv. Následkem mobilizace a pozdějšímu nucenému nasazení na práci
Německu byl podstatně oslaben počet členů. Po odchodu kapelníka F. Bittnera nastoupil na uvolněné místo penzionovaný
vojenský dirigent Karel Křepela. Jeho působení bylo však krátké, do jeho návratu k činné službě.
Dalším kapelníkem byl vůlí členů orchestru zvolen Jindřich Šeda. Brzy však nastaly potíže na základě různých protektorátních
nařízení a vyhlášek. Došlo i na vystěhování hudby z Dělnického domu.Vše se řešilo provizorně,hudebníci se scházeli např. v
hospodě U Švagerků, u Válků a podobně. Hudba hrála pouze pro svoji potěchu a tvořila plány, jak bude působit po válce.
Období to bylo dlouhé, nakonec přece jenom skončilo.
S novým elánem
Osvobození znamenalo pro hudbu návrat do svého zařízení - Střelnice. Proběhlo znovuoživení činnosti hudby ve formě
pravidelných zkoušek. Postupem času bylo nutno doplnit jednotlivé nástroje nástrojových sekcí. Hlavní snahou však byl
dostat hudbu minimálně na předválečnou úroveň.
Vše se počalo brzy dařit. V roce 1947 si hudba pořídila nové stejnokroje, v nichž se představila na slavnostním koncertě v
Praze ve Smetanově síni při 50. výročí DTJ.
V roce 1948 kromě politických změn v republice došlo i k sloučení tělovýchovného hnutí do jednotné organizace - Sokol.
Začleněním Sokolské jednoty Hradec Králové do tehdejších Škodových závodů, stala se Sokolské hudba nedílnou součástí
největšího strojírenského závodu v kraji.
Stále však hudba hledala místo v kulturním dění. Čas ukázal, že dechový orchestr nemá jako součást tělovýchovné organizace
vhodné podmínky a předpoklady ke svému dalšímu růstu. Z toho důvodu bylo na členské schůzi 13.dubna 1951 jednomyslně
stanoveno začlenění dechové hudby do Závodního klubu tehdejších Škodových závodů v Hradci Králové.
Novodobá historie
Na podzim roku 1951 odchází ze služebních důvodů z funkce kapelníka Jindřich Šeda. Právě jemu patří poděkování,
že v nejhorších letech okupace dokázal udržet kolektiv hudby pohromadě.
Dechová hudba spolu s vedení Závodního klubu stála nyní před rozhodnutím, koho postavit do čela orchestru.
Díky doporučení hudebního skladatele Václava Vačkáře a dalších funkcionářů Svazu lidových hudebníků z Prahy, byl
na místo kapelníka navržen František Štejnar, dosavadní člen Symfonického orchestru FOK. Současně působil jako dirigent
dechové hudby v Praze 1. Jeho zástupcem se stal Jindřich Šeda.
Dechová hudba čítala v té době 25 členů a realizovala zkoušky v hudební místnosti Sokolovny v Hradci Králové na nábřeží.
Ve velmi krátké době se kolektiv hudby rozrostl o dalších 25 členů.
Po skončení adaptace bývalého hotelu Koruna na Závodní klub se celá hudba přestěhovala do vlastních prostor.
Zde měla k dispozici prostory pro uložení hudebních nástrojů a rozsáhlého archivu. Pro zkoušky využívala zvlášť pro tyto účely
přizpůsobenou zkušebnu.